Po snídani jsme vyrazili s Tomem do jiné místní vesničky jménem Cat Cat a k vodopádu Tien Sa. Bylo to super a došlo i na hudební vystoupení s tanci. Jen jsme byli pořád obklopeni turisty. Poté jsme měli jít zpátky do Sapy a mít volné odpoledne. Tom se ale překonal a nabídl nám další výlet na další dva vodopády. Proč ne?

Svezli jsme se jen autem do Sapy na oběd a vyrazili na asi šestnáct kilometrů vzdálený Love Waterfall. Byla to moc příjemná procházka v okolí nejvyšší hory Vietnamu, Fansipanu (3143 m.n.m.), a vodopád byl naprosto úžasný! Za těch 30 Kč. to rozhodně stálo. Hlavně tu nebyli žádní turisté. Tenhle výlet zřejmě cestovky běžně nedělají. Po cestě zpět do Sapy jsme se vyškrábali k druhému vodopádu, Thac Bac. Byl také pěkný, ale na Love Waterfall prostě neměl.

Teď už nás čekala jen cesta do Lao Cai na vlak. Vydýchaný, přeplněný minibus na serpentinách udělal své, takže jsme se na konci cesty necítili zrovna dobře. Vyloženě blbě nám však bylo z večeře ve z vnějšku luxusně vypadající restauraci (nevím název, ale bylo to v ulici Phan Dinh Phung z pohledu od vlakového nádraží nalevo, muselo se vyjít do prvního patra, kde byla restaurace. Nechoďte tam!). Byl to hnus, trochu se daly jíst jen „instantní nudle“, které opravdu vypadaly a chutnaly jako ty z pytlíku, které známe. Nu což, ubytujeme se ve vlaku a otevřeme flašku. Půlku Becherovky už holky zpracovaly včera, takže máme jen zbyteček. Ještě, že si Jarča koupila 1,5 l jakési pálenky z jablek a rýže. Taková místní slivovice, i když Jarča trvá na tom, že se to jmenuje saké 😉