Z nádraží nás vyzvedl řidič vozu Porsche a asi po půl hodince jsme dorazili do ráje jménem Lake Side hotel. Je to malinký hotýlek, který provozuje australsko-vietnamský pár, takže se tu snoubí vietnamská kultura a pohostinnost se „západním“ zázemím a organizací. Australský majitel evidentně učí personál anglicky a dohlíží na kvalitu služeb, takže to tu není takový ten všudypřítomný chaos.

Nabral nás průvodce Vong a vyrazili jsme lodí do jeskyně Phong Nha. Krása nesmírná, Vong nám vyprávěl o procesu vzniku krápníků, že „vyroste“ jen asi o jeden centimetr za sedmdesát let a tak. Udělali jsme pár fotek a vyrazili na oběd. Bylo to tradiční vietnamské „barbeque“, kde nám Vong ukázal a vysvětlil, jak se jedí a připravují rolky z rýžového papíru (spring rolls), že spařená rýže je zabalená v banánovém listu, který se fakt nejí, atp. Taky nám vyprávěl, že hlavně na severu je oblíbené psí maso, prý je hodně vydatné a dá člověku sílu. My jsme prý ale pejska neměli. Chceme tomu věřit. Bylo to ale vynikající!

Po obědě přišel zážitek, ze kterého jsme byli všichni paf. V roce 2011 byla ve Vietnamu objevena největší dry cave (nezatopená jeskyně) na světě. Měří přes třicet kilometrů a i když je přístupný jen asi kilometr, tak je to ohromující podívaná. Jeskyně dostala název Paradise cave a opravdu je to ráj. I když jsou krápníky nasvícené, tak je to s vkusem a není to takový kýč jako v Halong Bay. Jeskyně je navíc v areálu „skoro nedotčeného“ pralesa a jde se k ní nádhernou přírodou. Ani se nám nechtělo odsud.

Ale věčně být v jeskyni nemůžeme. Ještě je potřeba se večer vyvalit na terase a pak padnout za vlast. Tak jdeme na to!