Dnešní den byl ve znamení cesty zpět do Halong City a pak do Hanoje, odkud nám večer odjíždí vlak do Dong Hoi. První část cesty, totiž plavba lodí z Cát Bà, byla velice příjemná. Další část měla být asi pět minut autobusem na oběd do centra. Bohužel místní cestovka nevěděla, že se zrovna ve městě běží mezinárodní maraton, takže provoz na ulicích je omezený (ovšem ne zcela uzavřený, ať to mají běžci mezi těmi auty příjemnější). Museli jsme se tedy doplácat jinak, částečně i po svých.

Tady jsme si opět uvědomili ten rozdíl mezi naší a vietnamskou mentalitou. Zatímco nám by bylo vlastní takovou službu jako organizovaný zájezd připravit do podrobností a snažit se předpokládat a podchytit všechny případné mimořádnosti pokud možno dopředu, Vietnamci na to jdou jinak. Počítají s tím, že všechno bude OK a neplýtvají časem na nějaké ověřování nebo přípravu. Proč by se taky mělo něco mimořádného dít? Jsou to ale mistři v ad-hoc řešení nastalých situací, takže se jim opravdu nestane, že by si neporadili. A nám zbývá to, že jsme museli kousek popojít s batohy na zádech a harmonogram se posunul o hodinu, považovat za zážitek navíc.

Následovala další pětihodinová štreka do Hanoje a pak asi hodina a půl v cestovce, kde jsme trošku přeplánovali konec naší expedice. Bohužel se nepodíváme na Mui Ne, ale zato strávíme dva dny na ostrově jménem Phu Quoc. Večer taxi na vlak a po jedenácté hodině vyrážíme směr Dong Hoi a národní park Phong Nha – Ke Bang.