Dnes jsou v plánu dvě věci: průzkum ostrova na kolech a cesta do Saigonu, kde máme rezervovaný hotel. Kola byla v ceně ubytování, takže stačilo si je vzít a jet se ztratit. Oba exempláře, na které jsme sedli, pravděpodobně svou první jízdou korespondovaly s našimi prvními krůčky a kolem opravny jen mnohokrát projely. Brzdy sloužily pouze k vydávání příšerných zvuků, ze sedla bolel zadek a některé záběry do pedálů se jen naprázdno protočily. Niméně na těchto dědečcích jsme sjezdili, co se dalo, a poznali hodný kus ostrova. Je to vážně malebné místo plné domečků, chýší a podél hlavní silnice (to je ta asfaltová) i poměrně honosných domů. Ostrov je také prošpikován úzkými cestičkami z panelů, díky čemuž je všude blízko. Jen je třeba vědět, kde jste. I sem bohužel dorazil populační boom a zaměření na turisty, takže bylo vidět, že ještě pár let zpátky tu muselo být daleko ospalejší a úplně jiné živobytí.

Po návratu se nám rodina majitele homestay opět postarala, o co mohla, dokonce nám zarezervovali MAILINH bus zpět do Saigonu a dopravili nás do města, kde si nás už MAILINH přebrali. Hotel v Saigonu byl za ty peníze (trochu jsme si zašetřili) celkem OK, hlavně byl tichý a nikde nekokrhali dokonce ani kohouti (ty potvory jsou jinak ve Vietnamu snad všude a vřeští od božího rána, takže se nedá spát – špunty do uší jsou nutnost). Věděli jsme, že je to naše poslední noc ve Vietnamu, a že zítra nás čeká náročný den. Tak vyčistit zuby, zhasnout a spát! I když po pravdě ještě jsme stihli i malou večerní procházku po městě.