Rozespalí jsme se téměř synchronně sešli na letišti, plni očekávání, nadšení a načtených katastrofických historek o letadlech a asijských průjmech. Další historka („co když nám někdo dá do batohu drogy?“) nás přiměla nechat si batohy zabalit do asi kilometru igelitu, což naše ekologicky smýšlející srdíčko neslo těžce. Ale co, v té cestě letadlem se to ztratí. Odbavili jsme si batohy, zamířili k letadlu a hurá.. do Francie!

Charles de Gaulle je fakt velké letiště. Na označení terminálů stěží stačí písmenka abecedy a vzhledem k tomu, že jsme potřebovali z D na M, jeli jsme autobusem. Pavel díky své skvělé francouzštině vysvětlil řidiči, kam potřebujeme (řekl „em“) a za asi dvacet minut jsme byli na místě určení. Teď ještě vymyslet, co tu budeme tři hodiny dělat. Překladatelské duo Ivča a Petr se učí jazyk, Pavel píše tyto řádky a vymýšlí, co budeme dělat v Hanoji, a Jarča, ta spokojeně chrápe. Ve dvě odpoledne nám letí stroj přímo do Hanoje a jedenácti a půl hodinového letu se už ani nemůžeme dočkat. Už abychom tam byli a mohli začít nasávat (mimochodem posilnění v podobě Becherovky s sebou máme!) atmosféru té vysněné exotické země!